Dobře utajený Hermetismus – Hermetismus a Alchymie- Alchymicko-přírodovědno-historická studie- Volně z děl M

Dobře utajený Hermetismus – Hermetismus a Alchymie- Alchymicko-přírodovědno-historická studie- Volně z děl M.Jesenského a historických pramenů by m.L.s.

Upozornění: Některé informace z tohoto článku mohou být zneužitelné a tudíž i nebezpečné

nepoučenému člověku nebo začátečníku. Konzultace jakož i další rozpravy probíhají po večerech v místnosti Magie. : ) .

>>> Tento článek je určen výhradně osobám starším 18 let ! <<<

Hermetismus, neboli tajné učení, jehož obsah byl přístupný pro svoji uzavřenost pouze zasvěceným, vychází z tradice mýtického myslitele starověku Herma Trismegista. Objevila se v té podobě, kterou známe někdy kolem 1. století a slavila svůj triumf ve středověku. Není zvláštností, že se Hermovi připisuje autorství neuvěřitelného množství spisů.

Manethos, egyptský historik z 3. století př. n. l. ve svých „Egyptských pamětihodnostech“ uvedl, že Hermes vytvořil 36 525 spisů. Helénistický alchymista Jamblichos o čtyři století později skromněji uvádí 20 000 spisů, ze kterých pouhý výtah tvořil 42 svazků. Souhrn těchto vědomostí se později objevil pod názvem „Corpus Hermeticum“, kterému však pro svůj tajný obsah holdovali pouze zasvěcenci. Ostatním byly nepřístupny a uzavřeny doslova hermeticky.

Středověcí autoři znali v podstatě pouze 2 jeho základní díla a sice : „Deska z Memphisu“ a „Smaragdová deska“. Text memfidské desky :

„Nebe je nahoře, nebe je dole,

hvězdy nahoře, hvězdy dole,

všechno je nahoře a všechno je dole.

Vezmi to, přinese ti to štěstí.“

>>>>>> předposlední verš je také překládán takto:<<<<<<

… vše co je nahoře, je také dole …

Překlad textu Smaragdové desky existuje též ve více verzích, zde jsou pro ukázku 2 české překlady z latinských přepisů textu Smaragdové desky . První pochází z roku 1591 od Bavora ml. Rodovského z Hustiřan :

„V pravdě jest bez klamu, jisté a nejpravdivější,

že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře

a co jest nahoře, jest jako to, co jest dole,

k činění divův jedné věci.

A jakož všechny věci byly od jednoho, rozmejšlením jednoho,

Tak všechny věci byly narozeny od jedné této věci spojením.

Otec jeho jest Slunce, matka Luna.

Nesl to vítr v břiše svém. Země jest krmice její.

Otec všeho tajemství jest tento… „

Druhá ukázka překladu části textu Smaragdové desky pochází od Petra Kohouta (Pierre de Lasenic) ze vzácného období první republiky :

„Jest pravdivé, jest jisté a skutečné,

že to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole

a to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře,

aby byly dokonány zázraky jediné věci.

A jako všechny věci byly učiněny z jediného,

za zprostředkování jediného,

tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením… „

POZNÁMKA: Toto je jedna z možných verzí překladu části Smaragdové desky. Rozdílné překlady a interpretace tohoto“ základního kamene hermetismu“ jsou způsobeny zejména nezachováním původní desky pro současnost a dále následnými překlady, zejména latinskými, z nichž ty dochované nebo i dále překládané do různých jazyků jsou o mnoho století mladší, než původní originál „Smaragdové desky“, psaný údajně v jednom z velmi starých egyptských

jazyků složitým symbolickým písmem a vytesaný do desky se zeleného drahokamu-smaragdu. Zde je nutno podotknout, že dle mnoha historických pramenů staří egyptští „alchymisté“ a učenci, mimo to, že velmi vynikali např. v některých lékařských disciplínách (viz. popř. velmi populární „Egypťan Sinuhet“ … ) dokázali prý také vyrábět již některé vzácné kovy, nerosty

či léčebné a kosmetické tinktury a elixíry. Dle těchto pramenů tedy dokázali vyrobit i velmi dokonalou napodobeninu smaragdu, která byla chemicky a vnitřně krystalicky velmi blízká pravému drahokamu smaragdu. Zmínit na tomto místě spagyrickou (materielně-alchymickou)

výrobu zlata, je více než zřejmé a pochopitelné, i když důkazy nejsou dochovány nebo zůstávají skryté. Apropós, kdo z Vás si myslí, že současná věda dokáže vyrobit uměle zlato, stejně tak jako různé drahokamy včetně diamantu a perel (což je známo), ale na rozdíl od těchto umělých nerostů je výroba zlata zakázána tajnými mocenskými dohodami, nebo prováděna velmi tajně úzkou skupinou vědců pod dohledem „mocných a bohatých“ této Země

či kdo má jinou hypotézu či střípky poznatků o tomto jevu v současnosti, napište mi prosím na e-mail. : )) m.L.s.

„Vzít si to“, chtěl opravdu každý následovník Herma Trismegista, neúnavně hledající klíč k pochopení učení, které se později diferencovalo do šesti základních esoterických disciplin.

POZNÁMKA: Toto dělení Hermetismu na právě 6 nauk, považuji za „autorskou licenci“ pana Jesenského, a zcela se s ním neztotožňuji. Pro přehlednost a lepší pochopení složitých a hlubokých nauk pouze letmo načrtnutých v tomto krátkém článku však budeme toto rozdělení sledovat i nadále. : )) m.L.s

První z nich je hermetická historie, která studuje dějiny světa, ras, národů, písemné památky a dávno mrtvé jazyky z hlediska hermetismu. Je to tedy v poněkud jiném pojetí, nežli je naše. Je to historie v mnohém „podivná“ a zeměpis trochu „zvláštní“. Tyto dějiny světa neodpovídají tomu, co o historii doposud víme.

POZNÁMKA: Tento zeměpis byl zřejmě odvislý od tehdy poněkud omezených znalostí celosvětové geografie, ale byl jistě spojen i se zcela běžnými a každodenními, rutinnímy věcmi, jako byly cesty obchodních karavan, velká města, důležité svatyně – jejich význam a umístění - jako i možná v některých starších dílech i jistým vnímáním ASTRÁLNÍM, či v některých případech též uměním „hvězdopraveckým“ ovlivněným zeměpisem utvářeným na základě analogií, vyplívajících mj. i z výše zmíněné „Smaragdové desky“ a dalších. : )) m.L.s.

Hermetická uranografie se zase zabývá dynamickými vztahy mezi nebeskými tělesy a jejich vlivy. Často bývá nesprávně ztotožňována s astrologií, která je však její v jistých věcech srozumitelnější, esoterickou variantou, řízenou praktickým uplatněním v myšlenkovém životě (nejen) středověku. To je ostatně i jeden ze základních principů hermetismu, který využívá metod a poznatků různých věd vždy i k tomu, aby přivedl člověka i k hodnotám vnitřním, esoterním, lidským a duchovním. Od tohoto momentu hlubokého poznání je však v hermetismu důležité, aby se tyto hluboké poznatky získané často velmi nesnadně i za cenu osobních obětí, nešířily zcela volně směrem ven, neboť by mohly být „nezasvěceným“ člověkem zneužitelné ku škodě lidstva.

Hermetická filosofie v současné době tedy zahrnuje mimo jiné studium tajných židovských textů kabbaly, posvátných textů a legend, démonologii, angeologii a další vědy.

Metapsychika , jistá středověká obdoba současné psychologie a psychoanalýzy, pečlivě zkoumá duševní procesy a pocity lidí a také skrytý a utajený význam některých děl v rovině umění a estetiky.

POZNÁMKA: Zde bych pouze krátce odkázal na části díla a poznatků Petra Kohouta (Pierre de Lasenic) týkajících se šperků i dalších estetických a uměleckých předmětů a jejich okultních významů a působení. : )) m.L.s.

Metafyzika zase skryté a mnohotvárné síly přírody, její zákonitosti a definování jakož i ideje na nichž je toto vše založeno a na čemž závislo.

Šestou vědou v tomto výčtu je nauka Magie , která obsahuje dogmata a rituál Magie a poučuje o přeměně myšlenky na vůli, čin a tvoření. Zde bych rád podotkl, že v našem pojetí je Magie vědou zahrnující všechny tyto předcházející, a tedy pojem MAGIE dáváme na roveň pojmu HERMETISMUS.

Teoretický podklad pokusu o universální poznání tvoří několik základních předpokladů (vyznáváných silným proudem některých současných i minulých hermetiků, avšak né jediných možných a platných), které formulují všeobecně platné zákony „hermetické relativity“:

Všechno bytí je podmíněno všestrannou bipolaritou a tedy i bisexualitou ( to ovšem v žádném případě neznamená, že každý člověk či tvor se chová bisexuálně i v oblasti sexuálních vztahů a aktů, je to zde míněno zejména ve smyslu bipolárních energií a potřeby každého jedince přijímat a vydávat oba tyto póly energií – bisexuálních jedinců je mnoho, ale u většiny z nich v každodenním praktickém chování převažuje jejich přirozená sexuální orientace – z toho je ovšem zřejmé, že musí existovat i jisté procento prakticky homosexuálně jednajících jedinců – a to samozřejmě mužů i žen ).
V univerzální jednotě přírody má každý pojem a každé bytí své protiklady a své analogie.
Analogie se odpuzují (neboť by se mohly na stejném místě a době výskytu poškozovat, to ovšem neznamená, že mezi analogiemi též nemůže být láska – přitažlivost , o čemž se zmíníme v následném přehledu, a což potvrzují i poznatky současné fyziky o přitažlivosti hmotných těles), protiklady se přitahují. : ))

POZNÁMKA: Tento článek bude poměrně ještě dlouhý, tak tam občas hodím „smajlíka“ nebo něco, abyste u toho neusnuli : )) m.L.s.

Protivy jsou pojetím té jisté věci v různých stupních nebo úhlech postavení či pohledu

Ø postavení je praktické, pohled je teoretický<.

Dvě protivy analogicky a genealogicky podmiňují vzájemného prostředníka, majícího podíl na obou a vyznačujícího se syntézou.
Spojené analogie reagují expanzí, spojené protiklady kompenzací.

Platnost těchto zákonů můžeme dle zasvěcených pozorovat vždy a všude, nejnápadněji jsou však odhalovány Alchymií, která je rozvádí ve vlastních zákonech, jako specifických variantách :

Každá věc má vždy povahu a vlastnosti toho, z čeho se zrodila .
Z čeho vznikla, na to se též podle zákona při svém zániku mění .
Pozorované rozdíly mezi věcmi jsou způsobeny pouze „prchlivostí a „fixicitou“ .
Není možné přecházet z extrému do extrému bez prostředníka ( resp. je to nebezpečné a prakticky téměř neproveditelné ) .
Každá věc se rozpouští v tom, z čeho sama vznikla. Pokud tedy na něco použijeme silnou kyselinu, ale přitom tato věc z ní nepochází, pak se z Alchymického hlediska jedná o DESTRUKCI nikoli o ROZPOUŠTĚNÍ .
Podobné miluje podobné. ( V přírodě je všechno složitější, takže protiklady se přitahují, ovšem, aby spolu mohly být a „milovat“ se potřebují i věci společné – analogické – jak to můžeme pozorovat např. u lidí a nejen u nich . : )) .
Hnití je klíčem k otevření a zavření každé věci. ( Vzhledem k delšímu procesu hnití, se někdy používá také metoda „spagyrické kalcinace“ . ) . : )) .
Čím je věc sušší a zároveň koagulovanější ( důležité !!! je to slovo „zároveň“ ), tím je trvanlivější .
Čím fixnější a koagulovanější je voda či vzduch, tím větší moc má působit na jiné věci.
Síla ducha je úplná, když se promění na zem .
To co působí je duch, ne voda ( podle mě zastaralý názor ), i když duch potřebuje vodu, aby jejím prostřednictvím mohl působit. Vody však nesmí být příliš mnoho ani příliš málo ( důležité !!! ) . : )) .
Je zapotřebí nacházet vzor v přírodě .

Alchymisté říkali, že začátkem jejich poznání je bázeň Boží, jeho koncem láska k bližnímu, ale světlem poznání obdarovává jedině Bůh, podle toho, jak chce on sám. Počátkem všech věcí, od atomů až po systémy hmoty v rámci galaxií, by podle tohoto názoru měla být přirozenost věčná, jediná a bez konce, která všechno vytváří a oživuje. Bůh na začátku stvořil prvotní hmotu „prima materia“, která se skládala z aktivního „ducha“ a pasivní „vody“, přičemž první složka byla energií a druhá jejím nosičem. Prvotní materia hrála v úvahách alchymistů podstatnou roli. Byla to hmota bez tvaru, barvy, neměla žádné specifické vlastnosti, byla všudypřítomná, i když „rozeznatelná“ pouze pro zasvěcence v poetických synonymech jako „panenská zem“, „panenské mléko“, „filosofické vejce“ či „nebeská rosa“.

„Filosofické vejce“ se také někdy říká „filosofickému kameni“ přičemž se vedou spory, zda je filosofický kámen touto „prima materia“ či je již hmotně projeveným aspektem živlu Země nebývalé kvality, vzácnosti a zejména vlastností ( viz. též „elixír života“ dávající mládí a dlouhý život a „červený prášek“ či „červená tintktúra“ měnící kovy ve zlato, atd. ). : )) .

Konečným cílem namáhavé a dlouholeté práce alchymistů v laboratoři se měla stát syntéza Kamene mudrců „Procesus de lapida philosophorum“ a poznání jeho tajemství „Aenigma de lapide“, které jim otevře cestu k univerzálnímu poznání vesmíru.

Dodnes nebyl vytvořen speciální vědecký tým, který by sdružoval historiky, lingvisty, krpyptografy, fyziky, matematiky, chemiky a biology, aby prostudovali myšlenkové poselství více než 100 000 knih a rukopisů, které již od dob středověku nebyly nikdy odborně a komplexně probádány. Objektivní pohled na tuto periodu přírodovědného výzkumu tudíž prakticky neexistuje. Ani přes snahu některých odvážnějších historiků, kteří se pustili do práce pouze s rudimentálními nástroji a poznatky i profesionálně orientovaných chemiků, členů britské „Společnosti pro dějiny alchymie a chemie.“

Před více než 30 lety předložili výsledky svých bádání o alchymii v podobě náčrtů a objevení neočekávaných vztahů mezi generacemi „filozofujících chemiků“ dva vědou uznávaní muži. Jedná se o francouzského publicistu Louise Pauwelse a vědce neobyčejně širokého záběru, chemika a nositele Nobelovy ceny Jacquese Bergera. Na ně se ještě budeme v našem putování středověkem odvolávat.

Dříve než se pokusíme systematicky načrtnout práci, metody a cíle starých alchymistů, které by nám potom neměly připadat tolik naivní, pomatené a směšné (jak to dnes vidí a tvrdí většina lidí povrchně seznámená s touto záležitostí), budeme se muset alespoň principiálně obeznámit s jejich reálnými možnostmi. Dále s úrovní vyspělosti technologie a proniknout hluboko do tkáně jejího bizarního jazyka plodně infiltrovaného myšlenkou, která k nám přichází v intencích člověka středověké doby. Tím dojdeme později k závěru nutícímu nás hluboko sklonit hlavu před smyslem existence Velkého umění.

Naše bádáni začneme nad starou německou rytinou z 15. století, která představuje 2 alchymisty pohroužené do práce v dílně, uprostřed chaosu laboratorního skla, křivulí rozmanitých tvarů, kelímků, měchů, retort a kleští. Jeden z nich se právě dívá s otevřenými ústy do ohně, ve kterém zručně pracuje s tavícím kelímkem prostřednictvím dlouhých kleští.

Druhý, šíleně bradatý a vlasatý se zamyšleně škrábe na hlavě, uprostřed té tajemné a sírou páchnoucí pekelné kuchyně. Je pravda, že při pohledu na obrazy starých mistrů, které zachycují dílny starých alchymistů, bychom mohli být tak trochu na pochybách, zdali je autor vytvořil podle skutečnosti nebo jen dle své představy. Musíme se však uspokojit s následujícím výkladem, kdy se před námi zeširoka otevřou dveře vedoucí z úzké uličky středověkého města, do šera tajemné laboratoře, kterou osvětlují kromě svíček především plameny pecí, sálající teplo do místnosti a kamenných stěn.

Pecí zde najdeme několik. Kromě tavící a sklářské je zde ještě athanor, centrální pec, jejíž horní plochu tvoří silná vrstva písku. Právě zde, v kulatých baňkách napůl zahrabaných do horké pískové „lázně“, vřely a bublaly podivné roztoky a elixíry poetických názvů (pozn. U pece athanor hraje samozřejmě největší roli její vnitřek – tak jako u každé další pece – popsanou „pískovou lázeň“ můžeme tedy chápat spíše ve smyslu udržování teploty některých méně důležitých materiálů a substancí potřebných pro alchymickou práci a lze to chápat spíše jako jakési provizorní řešení v popisované laboratoři, neboť zřejmě nebylo možné mít všechny pomůcky (tedy i pece a pomůcky pro udržování teploty nebo nahřívání) dokonalé, úhledné a přesně rozdělené podle funkcí. Konec poznámky.).

Na poličkách, stojanech a stole se v mihotavém světle ukazovaly nádoby a instrumenty, kleště, kelímky, retorty, lžíce, naběračky, síta a křivule, rozmanité ampule a destilační nástavce : skleněné zvony se zobáky, nástavce pro sublimaci a aparatury neobyčejné velikosti, sen každého alchymisty, jak jej známe z „Velké knihy destilace“ z roku 1512 .

Ještě jednou se budeme dívat do šera dávnověku, pokusíme se evokovat tento svět, který dnes známe pouze ze starých obrázků. Podrobíme se volání osudu, které se zmocní alchymisty tehdy, kdy ještě netuší, že bude alchymistou, kdy začíná dychtivě číst staré spisy. Nechme se i my na chvíli strhnout jejich podivuhodnými obrazy a znaky do nekonečných vizí, hlouběji a hlouběji mezi myšlenkový svět prastarých laboratoří, kde se praktický svět řemeslnické dílny spojil se sférou tajemných éterických bytostí pod dozorem a v souladu s Božím plánem.

Otevírejme, listujme a pohlcujme vědomosti starých spisů a pronikejme do jejich symbolických tajemství. Tajemství plném alegorií o krvácejícím pelikánovi a „Chymické svatbě“, oddávejme se diskuzím s desítkami učených „auctoritas“, kde se dozvíme, jak zušlechtit kovy a prodloužit lidský život. Žasněme nad Fulcanelliho „Tajemstvím katedrál“, či Baconovým „Speculuum Alchymiae“, kde nás stále dráždí tajemné pasáže, jak proniknout do „Tajemství mudrců“ a jak ho dosáhnout „Visita Inferiora Tereae Rectificando Invenies Occultum Lapidem“, abychom konečně pochopili, jak lidská inteligence staví most mezi dvěma světy. Mezi metafyzikou středověku a vědou 21. století. Nesmrtelná duše lidí tak vrhá stejné světlo na každé straně mostu. Jak praví Pauwels: „…pustil jsem se na ten most a viděl jsem, že drží.“ .

Přerušme všuck nyní vize a zkusme si říci něco o tajných symbolech alchymistů. Staří autoři psali o „Umění“ nejasně, hádankovitě, v alegoriích a podobenstvích, přičemž mnohokrát svěřili smysl svých poznatků symbolickým obrazům a emblémům.

Jestliže se Alchymie, jako ostatní hermetické vědy, snaží zachovat esoterickou povahu svého vývinu, je naprosto přirozené, že se brání šíření směrem ven ! Tak by se nestala prostředkem ale účelem. Proto byl i proces postupného utajování na stále vyšší úrovni zákonitý a logicky strukturovaný. Povrchnímu pozorovateli se to může jevit jaqo chaotická, zmatená, k ničemu nevedoucí činnost, na které se přiživilo mnoho šarlatánů a podvodníků : )) .

Proces utajování metod a jazyka alchymie můžeme rozdělit na tři (velmi diskutabilní (!) )

období :

Období splynutí alchymistické a astrologické terminologie. Alespoň co se týče ztotožnění názvů kovů s názvy planet, což bylo v podstatě dědictvím starověku, ze kterého vykrystalizovaly tyto dvojice:

Zlato – Slunce

Stříbro – Luna

Rtuť – Merkur

Měď – Venuše

Železo – Mars

Cín – Jupiter

Olovo –Saturn

Později se názvy planet začaly nahrazovat jednoduchými geometrickými symboly, které vznikly zjednodušováním původních řeckých zápisů.

Období modifikace planetární symboliky.

V této fázi se doposud užívané symboly začaly proměňovadt a došlo ke vzniku nových značek pro potřeby jednotlivých alchymistických škol, které se sdružovaly kolem svého učitele a mistra (popř. mistrů).

Období začátku a vrcholení obrazové symboliky.

Se vzrůstajícím počtem připravovaných sloučenin a komplikacemi při jejich zápisech narůstal rozpor mezi potřebou vyjádření a možnostmi kombinace z doposud existujících znaků do potřebné sestavy ( z toho nakonec vyšly přesné chemické vzorce sloučenin dnešní chemie, avšak původní „duch díla“ se z nich zcela vytratil ) .

Vždyť alchymie neexistovala v přírodním vakuu , ale v době rozvoje metalurgie a farmakologie, léčiv vyráběných „lege artis“ a proto hrozilo nebezpečí exoterického úniku vědomostí. V tom momentě se začínají používatTt popisné nebo obrazové symboly, které jsou se svým skutečným smyslem spojeny pouze vratkou podobou alegorie. Některé z takovýchto vyjádření zachycuje následující přehledDd :

zelený had – oxid železitý

had moudrosti – chlorid rtuťnatý

trojhlavý drak – „Prima materia“

ohnivý drak – síra

červený drak – oxid železitý

dračí krew – rumělka

dračí ohon – rtuť

žlutý lew – zlato

červený lev – „filosofická síra“

zelený lew – měď, zelená skalice

„filosofická rtuť“

„rtuť zlatTta“

vlk – antimon

( Vlk – antimon byl téměř ve všech případech zobrazován alchymickými manuály v podobě dravého vlka, což mělo dokumentovat fuckt, že zvlášť ochotně tvoří slitiny s různými kowy – tedy je podle představ starých autorů „požírá“. )

Vrchol v používání obrazové symboliky představuje Mutus liber, „Němá kniha“, vydaná r. 1677 v La Rochelle jako celegk alegorií, zachytávajících v grafické formě laboratorní praxi, potřebnou pro syntézu Kamene mudrců : )) . O jejím autorovi se toho příliš mnoho newí. Existují pouze zmínky o tom, že by to mohl být údajně holandský lékař, chemik a filozof Jacobus Tollius (kt. Zemřel v r. 1696) nebo francouzský alchymista Joseph du Chesne (+ 1609).

Co se týče samotných experimentů prováděných v alchymické laboratoři, podařilo se doposud rozpoznatTt a identifikovatTt (aha (!)) : )) . dvanáct operací, ze kterých každá byla označena odpovídajícími symboly zvířetTtnígku :

>>(see drobné rozdíly v přehledu spagyrických pojmů v sousedním článku)<<

Kalcinace – žíhání za VvVysogké teploty za wznigku oxidů kowů – Beran/Skopec

Kongelace – popis tuhnutí tawWwWweninyYy – Býk/“Zlaté tele“

Hádanka : „ .. a co Blíženci ??? „ .

Fixace – ustalování prchavých látek do stabilizovaného stavu – Rak/“Zpátečník“

Digesce – stání uzavřené nádoby v teple (see „písková lázeň“ above), nebo také v hnoji, což bylo ještě blíže napodobení gastrointestinálního traktu, což bylo hlawním účelem – Lev/“Vyhřívající se požitkář“ (viz. též velmi známý princip o „otevírání látky“ pomocí hnitTtí).

Destilace – oddělování složek kapalných směsí na základ rozdílného bodu Varu jednotlivých složek – Panna/“Přísná a přesná dáma“

Sublimace – realizování děje, při kterém dochází látka ze skupenství pevného do plynného – Váhy

Separace – děj oddělení a odloučení jednotlivých komponentů, je možno připodobnit k filtraci – Štír/“Má jedovatý osten“

Cerace – převedení látky do stavu podobného vosku – Střelec/“Střílí od pasu“

Fermentace – napodobení procesu látkové přeměny, při kterém probíhají v organickém substrátu chemické změny kwašenímMm – Kozorožec/“Taq tomu se to bude určitě móc líbitTt“.

Multiplikace – proces znásobení, jen obtížně interpretowatTtelnýÝý – Kámen mudrců se smíchá s rtuťí a následkem toho se mnohokráTtT rozmnožííí – Vodnář/“Vylévá swoje moudro na každýho kdo jde kolem.“

Projekce – cílový moment laboratorní praxe : vlastní transmutace, projekce tinktury či prášku na roztaw.w.w.ený kow. : )) . – Ryby/“Jsou z toho celý vláčnýÝý..“.

Mezi méně známé postupy můžeme též zařaditTt reverbaci, čili žíhání přímým ohněmMm, čištění látky opakovvanou destilací – rektifikaCííí, při které se oddestilované složky opět vracely do destilační baňky (imhibice, kohobace) a cementování – střídavé vrstvení různých látek v tavícím kelímku.

Na základě analytické metody, kterou navrhl Bergier a Pauwels, dovedeme již naznačit a v hrubých rysech (hodně hrubých) rekonstruovat alchymistovy postupy. Samozřejmě pouze v popisné rovině, k níž můžeme připojovat více či méně věrohodné a zdařilé interpretace.

Podle Bergiera a Pauwelse začíná práce v laboratoři přípravou směsi o třech složkách pomocí achátového hmoždíře. První komponentou, která tvoří 95% celkového objemu směsi tvoří ruda (např. kyz arzenový, železná ruda s příměsí arzeniku nebo antimonu). >>> NEZKOUŠEJTE TO DOMA ! Arzen je jedovatý a vůbec je to celé hrozně NEBEZPEČNÉ !<<<

>>>DON´T TRY THIS AT HOME ! AVOID THE DANGER !!!!<<<

Druhou komponentu tvoří kov (železo, olovo, stříbro nebo rtuť)>>>Rtuť je také velmi jedovatá !!!! Můžete se otrávit i z pár kapek rtuti, když např. rozbijete doma rtuťový teploměr, můžete nějakou zapomenutou kapkou rtuti pod kobercem ohrozit zdraví a životy všech členů Vaší domácnosti, protože rtuť se pomalu odpařuje a otravuje tak celé ovzduší smrtelným jedem ! Proto znova a smrtelně vážně opakuji : Tohle doma rozhodně NEzkoušejte !!!!

Berte tento text pouze jako informaci o tom, co kdysi dělali dospělí, vzdělaní a pro tyto účely velmi dobře připravení a vybavení lidé a i tak někteří zaplatili zdravím nebo životem ! Don´t try this !!!!! <<<

A třetí součástí je organická kyselina v podobě kyseliny citronové nebo vinné >>> Použitím některých organických kyselin můžete poškodit zařízení vašeho domu, ale i své vlastní zdraví. Toto je informační text o středověkých alchymistech. TOTO NENÍ ŽÁDNÝ NÁVOD na práci v alchymistické laboratoři. Tohle doma nikdy nezkoušejte ! <<< Doufám že tohle upozornění každému poskytuje dostatek informací o tom, jak je toto celé nebezpečné a že to nemá dělat. Jestli mě bude chtít shánět nějaký z rodičů proto že si jeho dítko po přečtení tohoto článku propálilo silnou organickou kyselinou ruku, tak ať si nejdřív přečte, kolik prostoru jsem zde věnoval a jak důrazně jsem varoval před těmito experimenty ! <<<

Tak, tímto jsme věnovali dostatek pozornosti bezpečnosti a varováním před možnými riziky a můžeme v naší výpravě do minulosti pokračovat dále : )) .

Tento i další popisy alchymických prací jsou velmi diskutabilní, z části smyšlené a proto se v žádném případě nejedná o jakýkoliv návod k čemukoliv. Je to pouze vykonstruovaný popis sloužící pouze pro ILUSTRACI nebo pro pobavení. To znamená : „Klidně čtěte, ale ať vás ani nenapadne něco podobného zkoušet a reálně experimentovat.“ Zasvěcení lidé do problematiky Alchymie samozřejmě vědí své a takovýmto vzdělaným, moudrým a dobře vybaveným lidem si samozřejmě tato upozornění nedovolím předkládat, avšak tito lidé čtou podobné opisné články, jako je tento, velmi zřídka a berou je v potaz pouze okrajově, spíše jako něčí zájem o texty tohoto druhu. Děkuji za pochopení : )) . :

Tyto složky se homogenizují do směsi ručním drcením po dobu pěti až šesti měsíců. Potom se po 10 dnů společně zahřívají v kelímku pro tyto účely odolném a určeném, za postupného zvyšování teploty, přičemž je zapotřebí zvýšené opatrnosti v důsledku unikání vysoce jedovatých/toxických výparů rtuti a arzenovodíku (tyto pokusy tedy nelze provádět bez dle státní normy vyrobené a dle příslušné státní normy schválené digestoře. Digestoř je plynotěsná skříň pro odvádění plynů a par skrze bezpečné filtry nebo do bezpečného úložníku, na které se též vztahují příslušné státní normy. Digestoř je součástí chemických laboratoří) : )) .

Obsah kelímku se potom rozpustí v kyselině za předpokladu polarizovaného světla. To znamená ve slabém slunečním světle odraženém v zrcadle nebo při svitu Luny v úplňku za použití křišťálových hranolů pro spektrální dělení světelných paprsků. Následuje odpaření tekutiny a vyžíhání na pevnou látku. Toto se periodicky opakuje stejným způsobem řádově ve stovkách až tisících opakování, zpravidla po dobu několika let až do momentu, kdy alchymista usoudí, že první fáze skončila.

Poznámka: Mnozí alchymisté též důkladně dbali na astrologickou situaci na nebi při začátku, konci i v průběhu těchto alchymických prací a jejich jednotlivých fází. : )) .

Poté se do kelímku přidává okysličovadlo (např. dusičnan draselný), směs se začne znovu rozpouštět a odpařovat v nepřetržitém procesu, který opět trvá celé měsíce a roky, pokud ho laborant na základě jisté specifické změny ve fázi rozpouštění nepřeruší. Poté se vylije směs z kelímku a nechává se „dozrát“, chráněna před vzduchem a vlhkostí až do prvního dne příštího jara.

Další postup ve své metodice vede k tomu, čemu staré spisy říkají „Příprava temnot“.

Směs se umístí do baňky uzavřené těsným uzávěrem (jeden mladý člověk v naší republice přišel o téměř polovinu obličeje, když neodborně zahříval pevně uzavřenou nádobu, s naivní snahou získat takto snadně bájný Kámen mudrců. Tato nádoba mu explodovala a tento mladý člověk přežil jen díky okamžitému převozu na jednotku intenzivní péče do nemocnice. Toto je další varování před neodborným, rádoby alchymickým, experimentováním) : )) .

Tato baňka se dále zahřívá za pečlivého dohledu a kontroly teploty. Opatrnost je zde skutečně nevyhnutelná, vždyť baňka obsahuje základní komponenty střelného prachu – síru, uhlík a dusičnan. Cílem tohoto snažení se stává příprava „esence“ nebo „fluida“ při teplotě, která nedovoluje nebezpečí výbuchu ! Tento proces je někdy nazýván přípravou „havraního křídla“.

(Kdo četl Castanedu, taq wí, že se don Juan uměl proměnit v havrana). : )) .

Směs, která se změnila v modročerné fluidum se pak cyklicky zahřívá a ochlazuje, aby se neporušil proces vzniku „filozofického vejce“. To alchymista pozoruje přes křišťál, až nakonec v temné místnosti otevře svou nádobu. Jediným světlem je zde fluoreskující recipient v baňce. Při styku se vzduchem fluoreskující tekutina ztuhne a vyloučí se.

V této fázi získává alchymista výpalky, které bude po celé měsíce propírat ve třikrát destilované vodě, která prý dosáhne mimořádných a léčebných vlastností, a proto ji pečlivě uschová chráněnou před světlem a termickými změnami.

Efektem práce by mělo být připravení některých v přírodě neznámých prvků, a to ve vážitelných množstvích (jde zřejmě o zmíněné výpalky) a obdržení objemových jednotek alchymické vody, která umožňuje prodloužit život tkáním laborantova těla. Tím však jeho práce nekončí.

Aby bylo Velké dílo završeno, je třeba kombinovat jednoduché prvky, které připravil. Dále je homogenizuje, smíchá a roztaví při nízké teplotě za přítomnosti katalyzátorů, o nichž však rukopisy hovoří velmi neurčitě. Zde však stopy končí ve velikém moři dohadů. Dnes již nikdo není schopen interpretovat další operace. Jisté však je, že se jejich realizace stala dalším podnětem pro práci alchymisty v dalších následujících letech. Alchymie, jakož i ostatní hermetické vědy, jsou tedy záležitostmi na celý život. : ))) .

Objevily se i první pokusy mířící k modernímu vysvětlení povahy a existence tolik hledaného Kamene mudrců, které se váží alespoň k jednomu z mnoha aspektů jeho účinku – zajištění přeměny kovů ve vážitelných množstvích. Bergier (1960) v této souvislosti celkem vážně píše o „jakési zásobárně jaderné energie v klidném stavu, libovolně použitelné.“ Zde musíme též zmínit moderní studie o využití energie vakua a tzv. tachyonů, tachyonových částic (kdo sleduje nové řady seriálu Star-Trek dobře ví, že tam už to „mají zmáknuté“ : ))))) ))) ) . ) .

My však ale budeme pokračovat dále. „Kámen mudrců“, říká René Alleau, „představuje první příčku, která pomáhá člověku povznést se k absolutnu. Dále začíná tajemno (řekl bych, že René Alleau trochu prudí, ale taky názor, co se dá dělatTt : )) . ) . Před ním není tajemno, není esoterismus, nejsou ani jiné stíny, nežli ty, které vrhají naše tužby a naše pýcha. Tak jak je lehčí se uspokojit s myšlenkou a slovy, než něco dělat svýma rukama (ale pozor, milí čtenáři-začátečníci ! Vy už dobře víte, že tohle vlastníma rukama dělat určitě nemáte, že ? To je dobře. ) : )) . …svýma rukama s bolestí, v únavě, v tichu a samotě, tak je pohodlnější hledat útočiště v myšlence tzv. „čisté“ (že, páni a dámy „mystikové“ ?!), než se dostat „do křížku“ s tíží a temnotou hmoty.

Alchymie zakazuje svým žákům jakýkoliv únik tohoto druhu. Nechává je tváří v tvář velké záhadě. Ubezpečuje nás pouze v tom, že jestliže budeme bojovat až do konce, abychom unikli nevědomosti, bude sama pravda bojovat za nás a překoná nakonec vše. Tehdy snad začne ta prawá metafyzika (Berger,Pauwels.str.139-140) : ) .

Zásadním postřehem při hodnocení těchto skutečností je sepjetí manuální práce alchymisty s jeho vnitřní přeměnou, tzn. „alchymistovo duchovní splynutí, soustředění do jednoho pevného bodu a navázání styku s jinými ohnisky vědomí přes kosmické prostory.“ Taq by to formuloval M.Jesenský : ) .

Poznání tajemství hmoty a energie by mělo být pouze jedním z prostředků, který otevírá vědomí vesmíru před užaslým mozkem alchymisty. Prostředek, který aktivně ovlivňuje vztahy, jež ho řídí a obsahuje klíč k přeměně světového systému.

Novodobé analýzy starobylých textů by zajisté mohly rekonstruovat děje probíhající v alchymistických baňkách a retortách. Co se však odehrává v laborantovi samém, zůstává pro nás pouze záhadou. Je celkem pravděpodobné, že vnitřní askeze, síla a duševní energie sehrávala rozhodující úlohu v chemické praxi alchymistů. Možná existuje takový způsob využití a orientace energie lidského ducha , který dopomáhá ke zdárnému výsledku jeho práce

, nebo ho dokonce přímo determinuje (ano, ano, ano … #), tak, jak píše Anonymus z XV. století v traktátu „Elixír mudrců“: „Když chceš být uveden do tohoto umění a moudrosti, je zapotřebí, aby ses zbavil skrytých nečestností a domýšlivostí, byl zbožný, čestný a hluboce inteligentní. Abys byl šlechetný, vždy veselý a neprozrazoval tajemství, která jsou Ti odhalena. Napomínám Tě, abys byl oddán vůli Boží. Věz, že nemůžeš získat Poznání, pokud si neočistíš mysl a nebudeš v dokonalém klidu a míru. Potom tě Bůh učiní pánem světa.“

Vedle pasáží z děl středověkých alchymistů, pro které (zvláště pro některé technologické postupy) se našel vhodný a ekvivalentní model odpovídající zjištěním a jazyku dnešní vědy, platí pro metafyzickou doktrínu alchymie pravý opak. I v dnešní vědě jsou objevy, které korespondují i (směrem opačným – např. jaderná energie). Můžeme mít i dojem, že v tomto ohledu ještě tápeme v temnotách, i když se někteří autoři pokoušeli o exaktní vysvětlení. Hlawně a zejména na bázi psychoanalýzy, např. v Jungově „Psychologii a alchymii“ nebo „Problémech mysticismu“ H.Silberera i v dalších částech svazků Jungových sebraných děl, pojednání a přednášek : )) .

Jako další z možných vysvětlení fantastických vizí „chemických mudrců“ by připadaly v úvahu chronické otravy rtuťnatými parami s halucinogenními účinky. Toto vysvělení bych však pokládal za sporné již z hlediska intoxikace úzce svázané s její etiologií (tato poznámka jakož i rozsáhlé citace na mnoho odstavců bez uvozovek patří z děl M.Jesenského : )) . ) .

Nádoby používané při destilacích a zahřívání nebyly sice hermeticky uzavřené a jednotlivé části aparatury nebyly opatřeny zábrusy (drsné, na pohled „mléčná“ zakončení skleněných nádob, potrubí a součástek v chemických laboratořích dneška). Stejného (ba mnohem lepšího z hlediska těsnosti) efektu se tehdy dosahovalo použitím techniky „lutování“ (zábrusy jsou dobré pro svoji univerzalitu a rychlost při častém spojování částí chemických aparatur různě navzájem – avšak co se těsnosti týče, zdaleka nedosahují kvalit „lutování“), tedy těsnění za pomoci „luto sapientii“, tvárné směsi, která se připravovala z tak prozaických materiálů jako jsou vyvařené a vysušené koňské výkaly, bahno, zejména však směsi přírodní GUMY a různé lakové přípravky. Jak dokazuje obsah knihy německého alchymisty a historika Andrea Libavia (1550-1616), vydané v roce 1597 pod názvem „Alchemia“, měnilo se složení tohoto přípravku v závislosti od toho, jakou teplotu mělo „luto“ při jednotlivých operacích, což bylo základním předpokladem jeho funkčnosti jako spolehlivého těsnění (důležité !).

„Alchymie je umění jak oddělit část vesmíru od existence v čase a dosáhnout zdokonalení této části, což je pro kovy zlato, pro člověka dlouhověkost a zdraví, pak nesmrtelnost a nakonec vykoupení (důležité !). Zdokonalení hmoty se hledalo působením přípravků (Kámen mudrců nebo „červený prášek“ pro kowy, Elixír života nebo „červená tinktúra“ pro lidi), zatímco duchovní zušlechtění plynulo z jisté formy vnitřního odkrytí nebo osvícení“, napsal nedávno novodobý historik alchymie H.Sheppard (in Karpenko,cd, str. 301) a jeho slova jsou pro nás návazností k další, a podle mého názoru i nejpodnětnější interpretaci, kdy budeme muset opustit zažitá schémata našeho myšlení a vydat se za poznáním do hlubin virtuální společnosti.

Máme totiž několik dobrých důvodů k tomu, abychom se domnívali (viz. „aristokracie ducha“,Nietzshe a Shopenhauer) že transcendentálnem a metafyzikou nasycené zážitky alchymisty, popisované souběžně s jeho alchymickou prací, jsou záznamy o jeho vnitřní či mystické přeměně.

Zdali se k tomuto vysvětlení připojíme nebo né, je lhostejné („…může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit…ale to je asi taq všechno, co se proti tomu dá dělat…“Jára da Cimrman, blahé paměti…). Faktem zůstává , že takováto interpretace se nejvíce přibližuje k zásadě, kterou naléhavě popisují všichni staří autoři. Alchymista, který dospěl ke konci svého bádání, poznává, že v něm dochází ke změně psychiky a transmutaci myšlení. Řečeno jinými slowy, to co se odehrává v jeho duši i vědomí, poznává „jistou formu vnitřního odkrytí či osvícení.“ Prosím za odpuštění doktora Shepparda, který zřejmě nesnáší jakýkoliv mysticismus, ale přesto si myslím, že se mu podařil vcelku výstižný popis mystické mutace starověkých laborantů.

Přeměna jejich osobnosti a vzestup myšlení k vyššímu stavu vědomí je změna, kterou nejsme schopni popsat patřičnými slovy, neboť nám chybí přesné a výstižné analogické postřehy. Postřehy, které spolehlivě střeží symbolický a tajný charakter alchymické literatury.

Každý, kdo by chtěl mít představu o souvislostech mezi EXOTERNÍM (zjevným, praktickým) a ESOTERNÍM (skrytým, vnitřním, niterným) smyslem Alchymie, může si vytvořit podobnou tabulku názvů, souvztažností a analogií alchymických termínů.

Alchymický termín:	Význam:

Zlato	božstvo
Stříbro	duše
Rtuť	mysl
Lučavka	správné rozlišování
Athanor	lidské nitro
Zahřívání	koncentrace
Kroužení	meditace
Zem	tělo
Kalcinace	potlačení mysli
Soluce	neztotožnění s tělem
Putrefakce	potlačení osobnosti

Ale to je jenom první krok, po němž následují další a další překážky. Nestačí si totiž jen uvědomit, že například „solutio“ (latinsky roztok) znamená stav neztotožnění se s tělem, ale že se tyto výrazy i kombinují podle určitých pravidel ( viz přirovnání René Alleaua ) , přičemž termín „argentum vivum“ ( rtuť-živé stříbro ) označuje činnost mysli (intelektu-Merkur) a různé kowy symbolizují různé lidské vlastnosti.

V Scheuflerově knize „Mystéria tajných společností a rosenkruciánská alchymie“ najdeme kupříkladu velmi zajímavý citát z díla Laurentia Ventury (méně známého alchymisty 16. století), který se domníval, že tyto „kowy jsou tvořeny živým stříbrem a sírou a liší se obsahem jisté dávky „nečistot“. Uvedené složky společně žijí, pracují a trpí, až se nakonec díl tohoto přežití spolu s nečistotami oddělí, a až poté je kow kovem. Potom se i síra, která již od začátku vnitřně účinkovala v živém stříbře, taktéž dělí.“ (konec citátu) : )) .

Výklad této alegorie podle názoru doktora Scheuflera (1989) interpretuje vlastně Venturova slowa, když říká, že na začátku směřuje intenzivně úsilí subjektu k očištění jeho mysli, a když je tohoto stavu dosaženo, úsilí spolu s „nečistotami mysli“ odpadá, a díky tomu je alchymista schopen seberealizace.

V následujícím schématu se pokusíme rekonstruovat manuální a mystickou podobu práce alchymisty ve dvou úrovních interpretace, mezi nimiž existuje pevná a neoddělitelná spojitost podle traktátu „Elixír mudrců“ s komentářem Dr. Fausta teda Scheuflera z knihy M.Jesenského „Výprava do středověku“ : )) .

POSTUP PRÁCE ALCHYMISTY :

Utři měď na prach, promíchej se čtyřnásobným množstvím rtuti a roztírej s octem a solí na amaglám. Esoterně : Použij svoji rozlišovací schopnost, abys zničil ztotožnění s tělem a medituj za předpokladu mírné askeze.

2. Amalgám vlož do dvanáctinásobného množství živé vody, uzavři nádobu, postav ji na oheň a zahřívej 24 hodin. Esoterně: Uzavři se do svého nitra a v největší oddanosti vůli Boží se neustále pokoušej o koncentraci.

3. Toto všechno potom přeceď, ale nefiltruj, protože ještě zůstávají nerozpuštěné částice, které by filtrem neprošly. Esoterně : Nechávej ve své duševní činnosti plynout myšlenky volně, pečlivě je pozoruj, ale nesnaž se je zastavovat, protože bys přitažlivosti některých z nich neodolal/neodolala – toto učení samozřejmě platí i pro ženy ( pokud to tedy myslí s tou rovnoprávností vážně a nejedná se tedy pouze o ženský „sexismus“ : )) . ) .

Vlož vše do čisté nádoby a věz, že v naší práci je zapotřebí dbát na nejvyšší čistotu, a že všechny součásti musí být dokonale zbaveny zemských částic. Esoterně : Práce bude úspěšná a přinese svůj užitek pouze tehdy, je-li duše čistá, osvobozená od zájmů těla – prospěchářství. : ) .

Tuto práci prováděj tolikrát, až se celé dílo promění na tekutinu, tedy „Pralátku“, nazývanou „Merkur mudrců“ , „Merkurius“. Je to voda trvalá, věčná a bez ní se v našem umění nic neděje. Esoterně : Medituj a koncentruj se až do té doby, kdy mysl splyne s nesmrtelným božským vědomím (?!) : ))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) ) .

Tato voda provází všechny další práce, tedy sublimaci, destilaci, soluci, kalcinaci a fixaci. Esoterně : V této fázi se alchymista pokládá za nástroj Boží a pokračuje v laboratorní a mystické praxi.

Tato voda je silnější než oheň, protože dokáže z tělesnosti zlata vytvořit nehmotné duchowno. Esoterně : Uvědomění si sebe samého přemění v očích laboranta Boha z objektu lidských představ na princip Univerzálního vědomí, který má vždy povahu transcendentní a prostupuje a řídí celý vesmír (toto univerzální vědomí pomocí prastarých principů hermetických pěstuje pražská společnost hermetiků Univerzalia : ))) ) .

Uzavři tuto vodu do nádoby a silně zahřívej, až na powrchu zčerná. Čerň dokonale odstraňuj. Esoterně : Neustále v sobě udržuj toto poznání, aby vnější osobnost začala postupně odumírat a soustřeďuj se, aby ses ubránil nástrahám svého ega, které se snaží zachránit před zánikemMm. : ) .

Jakmile uvidíš ve vodě tuto čerň, raduj se, protože tělo se stává tekutým. Esoterně : Alchymistova oddanost vůli Boží neustále vzrůstá a ego odumírá, což je pro další postup nevyhnutelné : ))) .

Tehdy vše zahřívej na mírném ohni jako slípka vejce, až se začne tvořit černý obláček. Čerň bez přestání odebírej a ukládej do jiné nádoby. Esoterně : Černá sraženina je zřejmě symbolem ztotožnění s hmotnými zájmy, které postupně mizí v koncentraci duševních sil a meditací.

Tato čerň se nazývá „havraní hlavou“. Esoterně : Ještě jednou se zdůrazňuje umrtvení ega a havran se stává symbolem mystické smrti. Pelikán se stává symbolem znovuzrození. : )) ) .

Opakovaným zahříváním, vařením a sbíráním černě dosáhneme, že se čerň již neukazuje a voda zůstává čistá. Esoterně : Jde o vyluhování duše. V tomto momentě bylo dosaženo žádaného stavu, kdy se osobnost alchymisty stává skutečnou duchovní bytostí, osvobozenou od společenských starostí.

Takto očištěná voda se nazývá „panenským mlékem“ nebo „těhotnou vodou“. Je to „Merkur mudrců“. Esoterně : Symbolika hovoří o čisté, ale ne prázdné mysli a „těhotná voda“ představuje myšlenku, že vytlačením ega se v osobnosti rodí poznání Božstva, osvícení.

Toto tlení je zapotřebí provázet mírným a postupným ohněm, protože při jeho vykypění by mohlo dojít k rozluce. Esoterně : Zdůrazňuje se potřeba trpělivého konání bez netrpělivého očekávání bezprostředních výsledků. V opačném případě hrozí krize, která může způsobit alchymistovi rozpad osobnosti, duševní nebo tělesnou smrt. : ()

Nyní vezmi onu čerň nazvanou „naše země“ a nalij na ni filozofického Merkura tolik, až v něm bude plavat. Potom to zahřívej mírným ohněm. Esoterně : Do procesu sebeuvědomění je zapotřebí zahrnout jako nástroje pro dosažení cíle nejen mysl, ale i tělo osvobozené od potřeb světského života.

Nalévej stále „panenské mléko“ a mírně vař, pokud se „naše země“ úplně neočistí a nevybělí, což se nazývá „pučení“. Esoterně : Realizuje se syntéza očištěného těla a mysli, které společně oživují a tvoří novou osobnost, která poznává první stavy realizace.

Vlož očištěnou „naši zem“ do destilačního přístroje a destiluj silným žárem, až voda zmizí a zůstane pouze očištěná „zem“. Duch, který se vyloučí, nazývá se „Hermův pták“ a přepálená „zem“, „popel Hermův“. Esoterně : Další etapy seberealizace a očištění mysli i těla v mystické praxi alchymisty podávané v alegorických obrazech.

Disciplína, trpělivost, meditace a koncentrace jsou velmi účinné prostředky, které musí doprovázet každodenní práci alchymisty, zápasícího s temnotami hmoty. Až do závěrečného momentu, kdy se v jejich křivulích uskuteční transmutace. Ta je však pouze sekundárním znamením uskutečněným jako důkaz vnitřní přeměny jeho samotného, potvrzení změny jeho myšlení, které se ztotožní s neměnným zdrojem Síly, ze které tryskají všechny energie tohoto světa. Stává se tak, obrazně řečeno, skutečným elixírem, který svým životem a činy podrobuje této magické přeměně všechny lidské osobnosti, s nimiž přijde do styku. Stává se prostředníkem odevzdávání Poznání každému, kdo je této snaze nakloněn.

Volně citováno z děl M.Jesenského.

Toť vše.

A nezapomeňte ! TOHLE DOMA NIKDY NEZKOUŠEJTE ! Dokud Vám nebude alespoň 18 let a budete mít patřičné znalosti a vybavení pro zaručení veškeré bezpečnosti !!!! Vyhněte se raději nebezpečím těchto experimentů, dokud nebudete mít alespoň doktorát přírodních věd z chemie ! Stalo se a stává se mnoho úrazů při neodborné manipulaci s chemikáliemi. Toto upozornění se týká práce s chemikáliemi.

Don´t forget ! DON´T TRY THIS AT HOME !!!! At least you are 18 or older and well educated and equiped for such experiments !!!! Avoid the danger of these experiments !!!!

This attention stays at works with chemicals.

.-°°-.